Včely létají nad zemí již 40 miliónů let a jsou dle vědeckého poznání čtyřicetkrát starší než lidstvo samo. Již v tak dávné době obývaly planetu v podobě, jak je známe dnes. Nástěnná malba v jedné španělské jeskyni, která vznikla před více jak 15 tisíci lety dokazuje, že člověk již tenkrát vybíral od včel med z dutin stromů a získával tak velmi hodnotnou potravinu.

Na velmi vysokém stupni vývoje bylo i včelařství ve starém Egyptě. O používání medu ve starém Řecku se dovídáme ze záznamů, že tuto významnou poživatinu používali bojovníci a zápasníci pro povzbuzení svalové činnosti a dodání energie. Ženy starého Říma používaly včelí produkty rovněž jako kosmetické látky na odstraňování pih, vrásek a kožních defektů.

Také naše včelařství má svou bohatou tradici. Nejstarší písemné záznamy a doklady o včelařství pocházejí již z 10. a 11. století. Dokazují nám skutečnost, že již tehdy se konaly v Praze „Medové trhy“, kde se český med směňoval za dováženou sůl, a to v poměru 1 : 1.

Zprávy o dělení včel na divoké a krotké pocházejí již z roku 1070 v nadační listině kapituly vyšehradské. Je tedy již patrné, že se v těchto dobách vyskytuje včelaření domácí, třebaže až do 16. století převažovalo včelaření lesní, tedy brtnictví.

Nejstarší dochované artikule včelařské z Litomyšlské knihy smluv z let 1570 až 1578 se týkají včelaření lesního a artikule práva medařského od Bernharta z Žerotína z roku 1591 potvrzují existenci včelařství domácího, které bylo oproštěno od veškerých poplatků. V obou dokumentech je pod pohrůžkou pokuty zajišťována ochrana včelí pastvy. Zodpovědnost za dodržování těchto zásad měli hajní.

Tehdejší včelaři již znali včelí nákazu, pravděpodobně hnilobu včelího plodu. Povinnost nahlásit taková onemocnění včelstev byla pod pohrůžkou pokuty.

Zdá se, že tehdejší včelařství bylo i značně výnosné. O této skutečnosti svědčí písemné záznamy, kdy celý roční úrok ze všech měšťanských třeboňských domů činil 12 kop grošů, úrok ze tří poplatných včelnic činil 6 kop grošů, tedy celou polovinu. Jestliže panství bralo tyto poměrně vysoké dávky, znamená to, že užitek včel byl podstatně vyšší. Vysokou hodnotu si včelstvo podrželo až do doby mnohem pozdější. Ještě v roce 1538 stálo jedno včelstvo i s klátem 3 libry, zatímco kráva 5 liber.

Třicetiletá válka, která značnou mírou zasáhla země střední Evropy, znamenala počátek dlouhého úpadku včelařské činnosti. Přímé válečné události i hospodářský a společenský úpadek posunuly včelařství na podřadné místo. Teprve v druhé polovině 18. století, zřejmě pod tíhou nabytých praktických zkušeností, dochází k zjevnému obratu.

Včelařství se stává předmětem zájmu i nejvyšších úředních míst. Dokladem toho je i podpora, kterou věnují včelařství vlády i panovníci. Pro vývoj včelařství v naší oblasti měl značný význam takzvaný včelařský patent, vydaný Marií Terezií roku 1776. Včelařům se dostává řady práv a výsad. Med i vosk neměly být nikdy zatíženy jakýmikoliv poplatky, každý včelař mohl, „jak panské, tak selské pole pohankou oseté za účelem včelí pastvy“. Při převážení včelstev nesmělo být vybíráno mýto ani jiný veřejný poplatek. Počet včelstev nebyl nikterak omezen, ba naopak byla dána podpora co nejvíce včelstev chovat. „… každý včely v jakémkoliv sobě oblíbeném množství držeti a živnost provozovati může. Naproti tomu pak vrchnosti nebo hospodářští úředníci, kteří chovu včeliček, neb obchodu s medem a voskem ta nejmenší protivenství neb příkoří činili, mohou naši nejvyšší nemilosti očekávati…“.

Výsledkem významné včelařské podpory bylo i založení první včelařské školy ve Vídni v roce 1770. O šest let později pak byla v roce 1776 založena včelařská škola i v našich zemích. První z nich vznikla v Brně a v Novém Kníně. Brněnská škola byla v roce 1778 přemístěna do Vsetína. Obě tyto školy však v roce 1781 zanikly. V druhé polovině 18. století se již objevuje odborná literatura, v níž byly shrnuty dosavadní včelařské zkušenosti a poznatky. V té době byly propagovány a včelaři bouřlivě zaváděny úly s rozebíratelným dílem, skládající se z různého počtu dílů (truhlíků), které byly sestavovány jako stojany nebo i ležany. Tyto úly byly časem zdokonalovány, avšak podstatu moderního včelaření tvoří tyto typy úlů dodnes.

Vývoj základů racionálního včelařství byl dovršen vynálezem medometu, pomocí kterého se med z plástů získává odstředivou silou v uzavřené nádobě bez jejich poškození. První medomet byl představen veřejnosti v Brně roku 1863 Františkem Hruškou. Velmi cenným přínosem byl i vynález litých nebo lisovaných mezistěn z vosku v padesátých letech 19. století.

Představu o výsledcích tehdejších včelařů si můžeme učinit podle zprávy Jiřího hraběte ze Stosch, který v sedmiletém průměru (1856 – 1862) od 28 včelstev získal od včelstva 7,7 kg medu a asi 0,26 kg vosku. (V roce 1811 byl na Moravě výnos z jednoho včelstva 1,31 kg medu).

Odrazem těchto progresivních změn v našem včelařství jsou i údaje o početních stavech včelstev. Zatímco průměrný stav v první polovině 19. století kolísal kolem 53 000 včelstev, v roce 1869 dosahuje již téměř 70 000, v roce 1880 přes 83 000. Ve včelařství, stejně jako ve vývoji zemědělství vůbec, sehrály významnou roli spolkové organizace. První včelařskou organizací v Čechách se stal Spolek ke zvelebení včelařství, založený roku 1852. Později vznikaly řady dalších spolků. V roce 1872 se pak všechny sloučily v Ústřední zemský spolek včelařský pro Království české.

Na Moravě se včelaři začínají organizovat od roku 1854 založením včelařského odboru při Moravskoslezské hospodářské společnosti. V roce 1868 se pak odbor přeměnil v samostatný spolek včelařů moravských. Byl jedním z největších a nejlépe řízených spolků včelařských v Rakousku i v Evropě. Čítal přes 1500 organizovaných členů. V roce 1867 vznikl první odborný časopis „Včela brněnská“.