Včelařský spolek v Bučovicích organizoval včelaře z těchto obcí: Bučovice, Vícemilice, Mouřínov, Kloboučky, Nevojice, Nesovice, Letošov, Snovídky Nemotice, Mouchnice, Brankovice, Malínky, Kožušice, Milonice, Černčín, Kojátky, Kozlany, Bohdalice, Pavlovice, Marefy, Letonice, Dražovice, celkem tedy 22 obcí. Ve výboru organizace působili tito členové: Josef Jaroš z Brankovic, Antonín Tobek z Brankovic, David Kudlička z Nesovic, Jakub Sedláček z Černčína, Jan Kuchta z Maref, Jan Májek z Letonic, Jindřich Sádlík z Milonic, František Mikulášek z Nevojic, František Havránek z Bohdalic. S výborem spolupracovali důvěrníci po jednom z každé obce. Počet včelařů se pohyboval kolem 160 a včelstev bylo kolem 1500.

Obsazení našeho území po Mnichovu bylo nelehké pro každého občana naší země. Především přísný regulovaný systém hospodářství a zavedení lístkového systému na potraviny bylo zatížením každého občana. Válečný systém si byl vědom vysokého hospodářského významu chovu včel a proto zůstal příděl včelařského cukru jako dříve, někdy však toto množství bylo menší. Nejméně však bylo 7 kg přídělového cukru na včelstvo. Byla stanovena povinná dávka 1,5 až 2 kg medu na jedno včelstvo. Pastevní podmínky včelstev byly dobré. Pěstováním zemědělských kultur především lygrusu (šparzety) převážně na semeno byla zajištěna velmi dobrá snůška. Vydatná snůška byla i z čistce, který vyrůstal na strništích v době než byla tato podmítnuta. Nejlepší snůšku mívali včelaři z obcí Pavlovic, Mouřínova a Nevojic.

Po stránce organizační nebyl život včelařů příliš aktivní. Včelaři se scházeli dvakrát ročně na členských schůzích. Výborové schůze se uskutečňovaly jednou za dva měsíce. V té době se již někteří včelaři začínají zajímat o chov včelích matek. Uskutečnila se jedna praktická beseda o chovu včelích matek a včelích nemocech. Zájezdy k některým odborným včelařům se neuskutečňovaly. Spolkový život včelařů byl v době okupace sledován a velmi omezován.